Mistrovství světa v kickboxu WPKA 8.-14.5.2006

Místem konání letošního top podniku světového kickboxingu byla řecká rekreační oblast nedaleko hlavního města Atén, Loutraki. Samozřejmě český tým nemohl chybět a proto Vám přináším několik postřehů z mistrovství, které se uskutečnilo 8.-14.5.2006.

Řečtí organizátoři pořádali obdobný šampionát již v minulosti a s kickboxem mají letité zkušenosti. V Řecku je tento kontaktní sport velice populární, a např. profesionální gala show v Soluni, Aténách a jinde navštěvují tisíce fanoušků, kteří chtějí v reálu vidět své i zahraniční hvězdy. Absolutní domácí modlou je borec Mike Zambidis, kterého známe i z Eurosportu a soutěží K-1 Max, který v nedávné minulosti svedl velmi pěkný zápas s českým borcem Michalem Hansgutem. Zambidis se na Vás dívá nejen ze sportovních plakátů v halách ale i z billboardů i silnic a nákupních středisek. No, snad se dožijeme skutečnosti, kdy se této pocty dočká někdo z českých kickboxerů, a že by si to řada z nich za ta léta dřiny a úspěchů zasloužila, že??!!

Na pomyslné startovní čáře stáli letos borci z pěti desítek států v počtu do tisícovky a k vidění byli zástupci i trochu exotických států jako třeba Mongolsko, Indie, Albánie, Kuwait, Irán apod. Ale nenechte se mýlit, např. borci z Kuwaitu a Iránu předváděli pěkné zápasy a je vidět, že kickbox u nich již není v plenkách. Celá plejáda dobrý borců přijela z Azerbajdžánu, Kazachstánu, Ruska, Ukrajiny, Uzbekistánu a jiných koutů bývalého sovětského impéria, silný tým mělo domácí Řecko a Jižní Afrika, která nepříliš často soutěží v Evropě. Český tým patřil co do počtu startujících k těm menším ale výkony předváděl opět grandiózní. „Válčili“ jsme na všech frontách, jak v semicontactu, lightcontactu a formách, tak ve fullcontactu, kickboxu s low-kicks a orientalu. Služebně nejstaršími českými reprezentanty byli bratři Jan a Petr Kazdové (full a light) a Miloš Černý (semi, light), kteří hájili české barvy již na mistrovství Evropy 94 v italském Rimini (!!). Hvězdami týmu, od kterých se očekával výsledek byli kickboxeři Petr Ondruš a Jiří Bursa a v lightcontactu Petr Kotík, který již šest let neprohrál na žádné významné světové či evropské soutěži.

Samotné soutěže probíhali ve sportovní hale v Loutraki, která však nebyla příliš vyhovující velkému počtu startujících a samotná klimatizace rovněž trochu vázla. Ještě štěstí, že byl teprve květen, proběhnout šampionát v červenci, tak měli všichni včetně organizátorů dalšího soupeře, a to slunce a vedro.

V soutěžích juniorů jsme měli několik zástupců, kteří potenciálně patřili k medailových nadějím, což také potvrdili. Jsme rádi, že nastupující generace mladých závodníků má možnost získávat zkušenosti na zahraničních turnajích, protože bez mládeže by se žádný sport nevyvíjel. A výsledky? Ve svých váhových kategoriích zvítězili:

Dospělí závodníci se představili ve větším počtu, než junioři a jako celek vybojovali několik zlatých medailí. Nebyla to vůbec lehká záležitost, když jsem v jednotlivých kategoriích neviděl skutečně žádného slabšího borce, nebo-li „outsidera“ . Jsou již dávno pryč ty doby, kdy mohl sportovec narazit na začátečníka třeba z Ugandy, Senegalu či jiných států, který to moc neuměl. Dnes i tito borci jsou nebezpeční, protože studují či žijí přímo v některých evropských zemích (třeba Belgie, Francie, Holandsko) a trénují v prestižních klubech. Zástupci třeba Kuwaitu, Spojených Arabských Emirátů pořádají stáže s předními libanonskými, řeckými či jordánskými borci. Takže i v tomto našem sportu se svět vyrovnal a tudíž je dobře, že překvapit může každý. Nic není dopředu rozhodnuto a na medaile byli adepti všichni, kteří byli zařazeni do startovního pavouka.

Fullcontact: zlato Lukáš Wolf, stříbro Klára Lochová, v juniorském fullcontactu stříbro Martina Jindrová (tato disciplína je na pořad MS zařazována velmi zřídka), bronz Vendula Vokálová

Utržené šrámy a několik zranění je jedním z důkazů, že se v tomto sportu „nikdo s nikým nemazlí“. Těžšími zraněními to bohužel odnesli a dva naši, Petr Hřivna, úřadující mistr Evropy v kickboxu, kterému hned v prvním zápase zlomil čelist pozdější vítěz této disciplíny a váhové kategorie. Po dohodě s vedením týmu odcestoval raději zpět domů, když se podařilo zajistit přes naší „dvorní“ cestovní kancelář SKITUR letenku hned na druhý den ráno, když Dr. Mišurcová „kouzlila“ jako vždy. Na letiště Petra odvezli manželé Svobodovi, kteří s námi odcestovali do Řecka na svoji dovolenou a podpořit tým. Slávek Svoboda, předseda ČUBU, neváhal ani minutu, akčně zajistil vypůjčení vozidla a ráno ve tři hodiny vezl zraněného borce na letiště v Aténách, tak aby stihl spoj v šest ráno do Prahy. Je to funkcionář, na kterého je spolehnutí vždy, když je to „tlustým napřed“, což nejednou dokázal i v minulosti. Další šrám většího rázu si přivodil Martin Berka, který jako správný srdcař i do finále na svůj zápas v kategorii „open“ nastoupil a se svým azerbajdžánským sokem se utkal. Jeho zanícený otok v noze a teplota však i jeho statečný výkon trochu srazila. Neskromně zde napíši, že kdyby byl Martin OK, tak by vyhrál. Ale kdyby ve sportu neplatí, proto přejme úspěch soupeři, Martin bojoval se ctí a dokázal jako všichni členové týmu, že se „lvíčkem na prsou“ se nic nebalí.

Výbornou práci odvedl Dušan Macák, státní trenér a hlavní coach týmu. Za několik dní se v hale ani nezastavil a všem byl vždy po ruce s radou, pomohl s rozcvičením a coachingem přímo u ringu. Pomohl mu dle možností i zkušený Petr Kotík, který si vzal trochu na starost závodníky semicontactu a lightcontactu. Oba výše zmínění mají praktických i teoretických zkušeností na rozdávání, oba jsou absolventi Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy a zajímají se o ně i zahraniční týmy. Petr Kotík např. povede semináře na americkém kontinentě, Dušan Macák dostal nabídku na výcvikový kemp pro iránské kickboxery.

Co závěrem? Tak myslím zmínit rozhodčí, Pavla Kocábka a Michala Prstka, kteří odvedli výbornou práci, když stáli na „place“ 9-10 hodin denně. Já osobně jsem byl rád, že jsem byl před časem zvolen do organizačního výboru pro MS a ME. Práce je to zajímavá a o to radostnější, když se daří našim barvám.